Jdi na obsah Jdi na menu
 


EMO?

22. 3. 2008

Emo. Slovu, pod kterým by si naše prarodiče asi těžko něco představovali, se dnes dostává obrovské pozornosti mladých lidí. Když se řekne emo, většina z nás si vybaví kluka nebo holku s tmavými vlasy přes oči, oblečené v upnutých kalhotech a v kostičkovaných botech. V současnosti slaví emo mezi teenagery obrovský úspěch, získává stále více obdivovatelů a příznivců, ale zároveň se vynořují i odpůrci, kteří emo bytostně nenávidí. Jak se tenhle emo blázinec vůbec dostal tam, kde dnes je, a jak to všechno vzniklo?? Pojďme se vrátit trochu do minulosti.


   Výraz emo má v dnešní době několik významů, ale v minulosti v první řadě označoval styl rockové hudby. S emem se poprvé setkáváme uprostřed 80. let ve Washingtonu v Americe, kde se objevil ve spojitosti s hardcore punkem, objevovaly se zde výrazy jako "emotive hardcore" nebo "emotional hardcore" a později vzniká i zkratka "emocore". Tato emo hudba se odkazovala k "indie rocku" (druh alternativního rocku, který hrály primárně nezávislé undergroundové skupiny) a velký vliv zde měla i kapela Fugazi, hlavně její členi Ian McKaye a Guy Picciotto.

První vlna (1985-1994)
Výraz emo se objevuje poprvé v souvislosti s kapelou Rites of Spring. Členové Rites se kdysi v jednom rozhovoru pro Flipside Magazin zmínili, že jejich fandové začali slovo emo používat pro označení jejich hudby a podle emocí, která kapela předváděla na svých koncertech. Skupiny jako Rites a Embrace začaly ovlivňovat i další kapely a postupně se na scéně vynořovaly i další podobně laděné formace.

   Druhá vlna (1994-2000) znamenala obrovský boom emo kapel. Dříve nezávislému a alternativnímu stylu hudby se tak postupně dostává obrovské pozornosti a mnoho emo bands se snaží měnit svůj styl a zvuk, aby se trochu odlišily.

   Třetí vlna trvá od roku 2000 až do současnosti. Na konci devadesátých let byl výraz emo stále používán v souvislosti s několika staršími kapelami ještě z druhé vlny, mezi které patřily i Jimmy Eat World, s postupem času ale i do jejich alb prosakovaly popově laděné songy. Výraz emo se začal postupně spojovat se zobrazováním silných emocí. Chování, postoje a styl oblékání fandů emo skupin se ale také začalo označovat jako emo. Ve výsledku přízvisko emo získaly všechny kapely spojené s emo trendy nebo vykazující silné emoce, čímž se tak vedle sebe dostávaly i skupiny, které toho v podstatě neměly moc společného. Emo dosáhlo tak širokého významu, že bylo velice obtížné říct, co by se vlastně dalo kvalifikovat jako emo. Takže zaslouženě, či ne začaly být s emem spojovány záležitosti jako My Chemical Romance, Panic! at the Disco, Fall Out Boy, Something Corporate, Story of the Year atd. V mnoha případech kapely přívlastek emo nezískaly proto, že by se řídily emem jako hudebním žánrem, ale například jen díky tomu, že jejich styl oblékání se velice podoboval emu.
Dokonce se objevil i nový podžánr emo - screamo.

   Emo je dnes také velice úzce spojeno s módou, kde rozlišujeme dva styly - "tvrdý" a "jemný". První jmenovaný vychází z indie rocku a punk rocku, patří k němu oblečení v obnošeném vzhledu a v barvách khaki, menší trička často s potiskem názvů rockových kapel a batohy s odznáčky a špendlíky.
Pro "jemný styl" jsou typické úzké kalhoty, uplá trička, piercing rtů nebo obočí, vyžehlené vlasy, patka přes oko nebo dlouhá ofina, přes kterou není vidět ani jedno oko. Barva vlasů je tmavá, černá, ale emo girl můžou být i blondýny. Typické jsou také černě nalíčené oči a nehty, u holek i u kluků. Tento druhý typ je velice atraktivní i dnes.


    V současnosti se s emem také velice často spojuje uzavřenost jedince před společností, citlivost, plachost, ale i sebepoškozování - to je také často jedním z důvodů, proč emo jedinci musí často čelit kritice - znáte ten vtip o emo srazu na Nuselském mostě, ne:-) Samozřejmě ne každý, kdo se rozhodne, nebo postupně začne žít emo životní styl, musí do puntíku splňovat tyto požadavky, to je přece absolutní hloupost. Ačkoli taková pravidla "Jak být emo skutečně" existují!! Ale to už je jen ukázka toho, jak se z okrajové záležitosti může stát v podstatě mánie. Pokud se někdo cítí být emo, tak ať si takový je, ať už s uplými kalhotami a s patkou, nebo bez nich.

 

   Emo se jako všechno co je nové a odlišné stává častým terčem kritiky, jde především o osočování emoboy z homosexuality, setkáváme se s tím hlavně u „jemného stylu" oblékání. V roce 2003 přišla dokonce spolupracovnice punkového magazínu Punk Planet s tím, že třetí vlna ema a kapely s ní spojené byly odpůrci opačného pohlaví, usoudila tak z toho, jak kapely ve svých písních zpívaly o dívkách.

 

   Nyní se tato subkultura pomalu stává tím, čím nikdy nechtěla být, a to masovou záležitostí, není to ani tak o emocích, ale o tom, že je to módní. Kdo není emo, jako by nebyl. A to už jsme úplně jinde, než bylo původní emo.

    Emo svým způsobem ovlivnilo i BMXovou komunitu. Jezdci v uplých kalhotech, emo roštěnky na závodech... Pokud si dobře vzpomínám, tak jeden z prvních, který přivedl emo ke kolům byl David Benda. Má spoustu příznivců, ale i odpůrců - a ty si získal z jediného důvodu - kvůli tomu jak vypadá. Myslím, že 90% lidí, kteří mu sprostě nadávají na různých diskuzích, si doopravdy nemyslí, že je homosexuál, ale potřebují si jen vylít zlost, vynadávat se, a David je velmi snadný terč. Je na první pohled patrné, že David gay není, holka tohle pozná. Asi proto se do něj holky moc nenavážejí:-)